Na férovku: Karolína Jankulovská
31. října 2020
Zamakat na sobě můžeš i doma!
2. prosince 2020Dovedete si představit, že na 50.km za běhu usnete?
Dá se vůbec uběhnout 100 km za 24 hodin?
Vzpomenete si na okamžik, kdy jste si cítili jako ve zlém snu ? A kdy se takto cítila naše Terka?
Terezka založila běžeckou skupinu. Účastnila se charitativního běhu ve Františkových lázních, cílem bylo zdolat 100 km během 24 hodin (samozřejmě se mezitím trošku vyspala).
Sportuje už od dětství – moderní gymnastika, atletika, vydala se studovat fyzioterapii. Jelikož od dob atletiky nikdy nepřestala běhat, ba naopak, zdolala několik maratonů, ultramaraton (cokoliv nad 42 km) a neuvěřitelných 100 km! Když se připravovala na Jizerský ultra maraton (65 km běhu v horách), „zaspala“ s přípravou a trénovat začala teprve 3 měsíce před samotným závodem. Což je dost pozdě. Takže místo pár km běhala 90 km týdně. Jak sama říká:
„Byla to hrozná blbost, protože mě to po 2 měsících přestalo bavit.“
Přestala trénovat i přesto to dala. Měla totiž obrovskou motivaci. Běžela se svým bývalým trenérem a VZDÁT TO nepřicházelo v úvahu.
“Bylo to trápení, na 50.km jsem za běhu usnula:-)“
Prostě má ráda výzvy! Je to člověk, který rád své zkušenosti předává dál a pomáhá druhým na cestě za jejich sny. A aby toho nebylo málo, rozhodla se absolvovat kurz jógy. Neustále se snaží vzdělávat a pracovat na seberozvoji, aby byla lepším člověkem.
Dá se tedy uběhnout 100 km?
„Jednou jsem se vsadila se svým bývalým přítelem, že v rámci charitativního běhu Teribear (běháte 10 dní nonstop) pokořím během pár hodin nějakou hranici. Jeho reakce byla, ať dám tedy maraton. A co já na to? Klidně 100 (100 km), protože mě podceňuje. Neuvěřitelně mě to chytlo a běhala jsem jak šílená několik dní, než jsem si přivodila zánět obou kotníků. A to jen proto, že jsem se pro tu šílenost rozhodla po delší pauze.“
Zorganizovala charitativní běh na Kampě pro děti z Afriky, co ztratili rodinu. Podařilo se jí s kamarády pro ně vyběhat školné.
Jaká byla jako teenager? Běhala už od malička?
Nikdy nebyla typický teenager, který dělá problémy, chodí na party a nerozumí si s rodiči. Její život se už od malička točil kolem atletiky a piana. Po škole běžela vyvenčit psa, poté trénovala hru na klavír (nebo naopak) a o víkendu běhala pro změnu na brigády. Samozřejmě občas absolvovala i nějakou párty, ale jak jste si všimli, sport (především běh) byl pro ni na prvním místě.
Fotka z půlmaratonu , Montauk Beach house team, 1.října 2016.
Přestože dnes je mimo jiné osobní fitness trenérkou, na první setkání s klasickým fitkem moc ráda nevzpomíná.
„Klasický fitko jsme měli v zimní atletické přípravě, ale nebavilo mě to. Takže je mi do teď záhadou, že jsem se před 6 lety přihlásila do kurzu fitness trenéra. Věřím, že to byl vyšší záměr, protože jsem se ve cvičení našla a miluju to a vím, že jsem i dobrou trenérkou. Chodila jsem cvičit do fitness Euforie, stejně jako nyní, ať sama či se svými klienty. Je tam rodinná atmosféra a taky nerada měním něco, s čím jsem spokojená.“
Fitness bikiny?
Jak tedy vypadaly její začátky? Úplně z počátku cvičila víc klasické fitness, jejím cílem tehdy bylo zúčastnit se v rámci svého vlastního marketingu, soutěže fitness bikiny. Po 2 měsících však přípravu vzdala, hubla, přestože ještě nebyla ani v dietě.
„Vyděsilo mě, jak bych začala vypadat v dietě. Takže jsem pak dál cvičila pro sebe 5x týdně + běhala a do toho tehdy ještě měla skupinové lekce. Disciplínu jsem nikdy nepotřebovala. Pohyb je pro mě jako kyslík, potřebuji ho k životu 🙂 Doby, kdy jsem se ale hýbala 15-20 hodin týdně jsou pryč. Nechci tělo tolik stresovat, tak mi to snad vydrží 🙂“
Terku uvidíte nejčastěji při běhu nebo ve výskoku.
Když sportuji, jsem šťastná.
Poslední 4 roky se věnuje především funkčnímu cvičení než silovému. Více v něj věří.
„Trvá sice déle si tímhle typem cvičení vybudovat postavu, ale když se z něj vypadne na několik měsíců nebo i rok, rychleji se tělo dostane do formy, a i si déle drží formu.“
Učí se více odpočívat, méně cvičit. Má obrovské štěstí! Jelikož je pro Terku pohyb životní styl, nemusí se do něj nutit.
„Když sportuju, jsem šťastná a musím se hlídat, abych u toho nebyla hodiny. V té euforii necítím, že už nemůžu. Zastaví mě vždy až hlad. Čím déle cvičím, tím víc vidím na sobě chyb, pořád je na čem pracovat.“
Terezky velký sen je jednou částečně žít u moře, přesněji u oceánu.
Náhody neexistují, i když….
Do našeho projektu ji však shoda náhod přivedla. Práci si tehdy nehledala, byla už tak velmi vytížená. Když jí však do cesty přišla naše pracovní nabídla, řekla si, proč to nezkusit. A jak to celé vzniklo?
„Marťase jsem znala už pár let, když dělal lektora na kurzu instruktora, kam jsem chodila. A protože si ho vážím nejen jako trenéra, napsala jsem mu o radu ve cvičení a on mi nabídl práci.“
Nadále pracuje na vlastních projektech, které má hlavě už roky (nerada by prozrazovala více). Jeden zrealizovala v minulém roce, ale nevyšlo to dle jejích představ. To by ale nebyla Terka, aby by to nezkusila znova.
Terezky velký sen je jednou částečně žít u moře, přesněji u oceánu.
Karanténa jako způsob relaxace.
Každý dobíjí své baterky jiným způsobem. Do první karantény Terka odpočívat příliš neuměla. Takže se to učí. Nejraději je ale sama. Když potřebuje psychicky vypnout, pomáhá jí pohyb a posledních pár měsíců jóga. Často chodila do kaváren zhodnotit, jak kde umí připravovat kafe. Doma má malou chemickou laboratoř na jakoukoli přípravu kávy. Taky miluje pečení. V gastru strávila přes 10 let.
Cítila jsem se jako ve zlém snu.
Nešetřila jsem ani naši Terku a položila ji jednu z otázek z naší kategorie: „Na férovku“. Jaká je tedy její nejstrašnější vzpomínka?
„Hodně jsem váhala, jestli to mám napsat, ale třeba se v tom některá žena (ale i muž) najde a něco změní. Bylo to před dvěma roky, když jsem odjela za svým tehdejším přítelem do USA s tím, že spolu budeme žít, vezmeme se a založíme rodinu. Všechno v ČR jsem opustila, ukončila. Po půl roce, ze dne na den, nebo spíš z hodiny na hodinu, jsem ale skončila doslova s kufry na ulici a ještě bez telefonu. Přišla jsem bývalému partnerovi na nevěru (nejednu), paralelní vztah a on to se svoji temperamentní povahou neuměl vyřešit jinak, než naháněním s nožem po baráku a vyhozením mě na ulici. Tehdy jsem si přišla jak ve zlém snu, nechápala jsem, co se to událo a děje přímo před mýma očima. Měla jsem pocit, že se snad dívám na nějaký šílený film a ráno vše skončí. Dlouho mi trvalo, než jsem to celé zpracovala. Nakonec jsem za tu zkušenost vděčná. Život s manipulátorem by byl peklo.“
Terka je věčná optimistka, děti prozatím neplánuje. „Přijdou přesně v čas, kdy mají. Zatím však mé biologické hodiny netikají.“
Jak prožívají kluci orgasmus?
Další z mých otázek na tělo se týkala chlapů. Zajímalo mě, jaké 3 věci by udělala jako první, kdyby se zítra probudila jako kluk.
- Vyspala bych se s nějakou kočkou, abych věděla, jak kluci prožívají orgasmus.
- Zkusila bych, jak daleko se dá čůrat.
- Nic víc mě nenapadá. Jsem ráda, že nejsem kluk, holčičí život mi přijde zajímavější a chlapi to s námi nemají lehké.
A kdyby Terezka dožila 90. narozenin a od 60 let měla buď tělo, nebo mysl 30 letého, co by si vybrala a proč?
„To je těžká odpověď, brala bych obojí. Nebudu umět stárnout, ale třeba taková Iris Davis, která má ve svých 76 letech lepší tělo než kdejaká třicítka, (i dvacítka) stárnutí porazila. Takže mysl. Můj děda byl aktivní do 90. let, když mu hlava sloužila, tak pak člověk může být aktivní a vypadat skvěle i v takovém věku.“
