Péče o sebe jako forma lásky – nejen pro mámy

Rodičovství, péče o druhé, náročné zaměstnání, domácnost… V kolotoči každodenních povinností se snadno zapomíná na jednu klíčovou osobu – na sebe sama. Sebepéče není rozmar, ale základní potřeba, bez které se dříve či později zhroutí i ten nejoddanější „systém péče o druhé“. Představte si péči o sebe jako formu lásky – takovou, která vám dává sílu milovat a starat se dál. Ať už jste mámou na plný úvazek, zaměstnaným člověkem nebo kýmkoliv jiným, toto platí naprosto pro každého.

Láska, která dává sílu: blahodárný spánek

Kvalitní odpočinek je základem pro vše. Představuje prvotní stavební kámen vašeho fyzického i duševního zdraví. Dopřejete-li si dostatek kvalitního spánku, nejste „jen“ odpočatější – jste i trpělivější, laskavější a víc ve spojení se sebou sama. A to je důležité nejen pro vás, ale i pro ty, které opečováváte. Mnoho lidí (obzvlášť rodičů) obětuje spánek kvůli „ještě jedné domácí práci“ nebo nočnímu klidu (takové to „teď po mně nikdo nic nechce“). Stop, zastavte se a zkuste si představit spánek jako způsob, jak sama sobě říct: „Záleží mi na tobě.“ Pokud patříte k těm, kterým se večer nedaří vypnout myšlenky, jež v hlavě páchají honičky, co si nezadají s Kobrou 11, můžete sáhnout po některém z přírodních doplňků.

Léčivý kontakt: dotek

Než se pustíte do hromady úkolů, dopřejte si třeba jen pět minut jemné masáže, teplé sprchy, objetí či péče o pokožku. Tělesný kontakt, ať už s druhými, nebo se sebou, spouští v těle tvorbu oxytocinu, hormonu klidu a bezpečí. Máte-li například malinké dítě, dopřávejte si vědomý dotek i s ním – ale nezapomínejte ani na sebe. Toto vše samozřejmě platí pro ty, kterým je dotek příjemný. Žijí totiž mezi námi i lidé hypersenzitivní, kteří doteky vnímají až bolestivě. Patříte-li vy nebo vaši blízcí mezi ně, do této „terapie“ se rozhodně nenuťte.

Zvláštní kategorií je pak dotýkání se zvířat. Jistě znáte pojem canisterapie, tedy léčba psem. Jakožto autorka článku, zároveň osoba pečující o někoho s handicapem, ale také někdo, kdo „bydlí u svých zvířat“, mohu říci, že neprávem opomíjená je v našich končinách felinoterapie, tedy léčba (s) kočkou, a zooterapie jako taková. Věděli jste, že terapeutem může být i morče nebo třeba slepice? Kupříkladu v jednom spolku, který se zabývá výcvikem asistenčních zvířat, měli dokonce terapeutického holuba!

Pobyt venku – návrat k přirozenosti

Denní světlo, čerstvý vzduch, barvičky kolem nás… I krátký pobyt v přírodě snižuje stres, zlepšuje náladu a obnovuje pozornost. Své o tom víme například my pejskaři, že? A také koňáci, houbaři… Není třeba hledat dokonalost a vymýšlet složité cíle – stačí krátká procházka, chvilka na balkoně nebo chůze bosky v trávě. Pobyt venku je způsob, jak sobě dát pozornost a zároveň nechat svět, ať vás doslova obejme. Luxusně se vám k tomu bude hodit naše chodicí výzva.

Čas sama se sebou – vzácný dar

Strávit chvíli o samotě, poslechnout si oblíbenou hudbu, přečíst knížku, zacvičit si nebo prostě jen tak být – to všechno jsou zdánlivé drobnosti, které ale mají obrovskou sílu. Čas pro sebe není luxus, ale základní výživa duše. Kdo si ho nedopřeje, vnitřně hladoví, i když se jinak stará o všechno.

Láska začíná ve vlastní duši

Kdo se stará sám o sebe, učí tím i své děti (a také okolí), že láska není jen dávání, ale také přijímání. Učíte tím své okolí, že je v pořádku odpočívat, pečovat o své tělo i duši a naslouchat svým potřebám. Nejde o dokonalost, ale o jemné každodenní připomenutí: „Záleží mi na tobě. I na mně.“

Zdroj: ELVAhelp, NZiP