Slyšeli jste už někdy o hypersenzitivitě? Ve zkratce řečeno: je to výrazně zesílené vnímání všech vjemů, jaké si jen dovedete představit. Známá je přecitlivělost na zvuky či světla, ale hovoří se o ní často v souvislosti například s epilepsií. Méně už se ovšem ví, že i zdraví lidé mohou být hypersenzitivní, a že se to týká i dětí. Dovedete si představit, že byste například slyšeli pískat nabíječky, světla by vás doslova bolela do očí, u jídla byste měli pocit, že jíte jehly? Vítejte ve světě vysoce citlivých lidí.
Dětská „vybíravost“
Hypersenzitivita může být také odpovědí na častou rodičovskou otázku, proč jejich dítě nechce jíst. Nechce, nebo nemůže? Pojďme se nad tím zamyslet. Vysoce citlivé děti totiž vnímají chutě, vůně i teplotu jídla, jeho texturu i barvu mnohem intenzivněji. Věděli jste, že například červené potraviny mohou intuitivně považovat za jedovaté? To je pozůstatek z dob dávno minulých, kdy plody s touto barvou často jedovaté opravdu byly. Vraťme se ale k chuti, textuře apod. Mnohé děti odmítají například „slizké“ potraviny, některé se zase bojí ochutnat cokoliv nového, jiné zase jí jen pár vybraných jídel, která jim dávají pocit jistoty (v extrémních případech je potíž i to, že výrobce změní obal).
Samozřejmě, že přesně tady může vzniknout problém. Když dítě jí velice omezený okruh potravin, často sahá po sladkém pečivu, křupavých sušenkách, bílých těstovinách nebo slazených jogurtech — jednoduše proto, že tato jídla jsou chuťově předvídatelná a příjemná. Nenápadně se tak tvoří vzorec, který vede ke zbytečnému přejídání.
Změna není snadná
Cesta ke změně je u hypersenzitivních dětí ale velice složitá, rozhodně nesmí být nárazová. V žádném případě na ně nemůže být vyvíjen tlak. Zákazy nebo věty typu „musíš to sníst“ vedou do pekel. Moc prosím zejména za školkové školní děti, dohlédněte na to, aby takovéto škodlivé věty personál nepoužíval. Tento přístup jen zvyšuje stres, který pak dítě může kompenzovat právě jídlem nebo odmítáním všeho nového. Prvním a zásadním krokem je bezpečí. Když dítě ví, že jeho hranice jsou respektovány, na nic se netlačí a ono může zkoušet dle svého tempa, dokáže pak snáze udělat malý krůček dopředu. A tyto malé kroky ve finále dokážou udělat obrovský rozdíl.
U dětí citlivých na texturu se osvědčuje postupná, velice jemná expozice. Nejde o to, aby najednou snědly třeba celou zeleninu, kterou nesnášejí. Stačí, když ji nejprve položíte například na stůl, později na talíř, potom se jí dítě zkusí dotknout a třeba za pár týdnů miniaturní kousek ochutná. Neplísněte je ale za to, že tu zeleninu vyplivne, ono se i tak velice překonalo. Totéž platí i pro vůně a chutě — dítě může nejdříve pouze přivonět nebo sledovat, jak jídlo připravujete. Má-li na to sílu, může se do přípravy také zapojit. Pamatujte ale, že nejde o výkon, nýbrž o budování důvěry.
Značnou roli hraje také textura. Hypersenzitivní dítko může odmítat například petržel, ale její cenné látky přijme v přecezeném vývaru. Nesnese kusy ovoce, ale pyré zvládne. Místo slazeného jogurtu mu může chutnat bílý, ale doma vyrobený. Toto je totiž další aspekt: hypersenzitivní lidé často špatně snášejí vysoce průmyslově zpracované potraviny. Je tedy otázkou, zda hypersenzitivita našich dětí není tak trochu cestou k tomu, abychom se vrátili ke zdravým kořenům. A přesně to může být i způsob, jak zamezit dětské obezitě nebo jak se jí postupně zbavit.
Má vaše dítko rádo křupavé potraviny?
Zkuste ořechy, jablka, mrkev nebo domácí sušenky s vlákninou. Každé malé vylepšení jídelníčku se počítá. Podpoříte tím hubnutí i energetickou stabilitu. Pohyb je pro tyto děti stejně důležitý, musí se na něj ale jemně a je potřeba, aby byl smyslově bezpečný. Mnohé hypersenzitivní děti nezvládají hluk tělocvičny nebo soutěživé sporty. Co si ale mohou užít, to je zapojení do našich výzev, které mohou cvičit v bezpečí domova, dokonce v oblečení, které jim vyhovuje. Kdo má s hypersenzitivitou zkušenosti, potvrdí, že oblečení umí doslova bolet (například kvůli švům), pot pálit (já jakožto pro změnu atopik bych mohla vyprávět), a tak i prostá možnost se i během cvičení jít umýt znamená luxusní bonus.
Mnoho hypersenzitivních dětí miluje například plavání, pozor ale na přílišný hluk v bazénu nebo rušivé vlivy v přírodě. Paradoxně je pro tyto děti leckdy lepší přírodní koupání bez ostrého slunce (tedy v době, kdy je „pod mrakem“) nebo v bazénu v době, kdy není tolik vytížen. Některé menší podniky také nabízí tzv. rodinné plavání, kdy si rezervujete bazén sami pro sebe. Vyjde to sice na více peněz, ale za tu pohodu a pohyb s dítětem to stojí.
Procházky v přírodě také mohou být příjemné, ovšem je potřeba mít na paměti, že těžce hypersenzitivní dítě může bolet i vítr nebo let hmyzu. Skvělým prostředím je les, tam totiž alespoň ten vítr není tolik cítit a slunce tam není tak ostré. I pro děti, které bojují s obezitou, je pohyb v lese příjemnější: dá se tam dělat spousta věcí, které zaměstnají jejich pozornost, a tak si děti ani neuvědomí, že naběhaly spoustu kilometrů v terénu.
Životní rovnováha
Aby dětská obezita vůbec nevznikla, je potřeba respektovat individuální citlivost dítěte a stavět zdravý životní styl na klidu, zvídavosti a společných láskyplných chvílích. Když se dítě svým vlastním tempem učí, že jídlo není strašák a že pohyb může být fajn, má jeho tělo šanci postupně se dostat do rovnováhy. Hypersenzitivita nemusí cestu zablokovat, jen vyžaduje od nás rodičů více vnímání, intuice, empatie a kreativity k tomu, abychom dětem byli dobrými průvodci na jejich cestě s tímto vnímáním světa. Když si vzájemně porozumíme, můžeme dítěti pomoci tu cestu najít bez boje, bez slz a hlavně bez pocitu selhání.
Zdroj: Autorský text, Terapie
